Rada Evropy

Před pár dny jsem se vrátila z lednového zasedáni Rady Evropy. Myslím, že tak napjatou atmosféru jsme tam zatím nezažily. Během jednoho týdne jsme se museli vypořádat s několika zásadními a velmi závažnými tématy. Nejvíce emocí pochopitelně vyvolalo hlasování o pověřovacích listinách ruské delegaci a eventuelních omezeních hlasovacích práv a účasti v některých vedoucích orgánech Rady. Situace se měnila podle výsledku, s jakými byla příslušná rezoluce projednávána ve výborech i v rámci jednotlivých národních delegací. Jadnoznačnou podporu vyjádřili ruské delegaci především Italové, kteřií si prosadili i změnu programu taky, aby i při dřívějším odjezdu z Rady stihli hlasovat. Monitorovací výbor, kde Česká Republika nemá svého zástupce dokonce převahou 3 hlasů prosazoval opětovné navrácení hlasovacích práv ruské delegaci. Konečná verze rezoluce měla 29 pozměňovacích návrhů , několik z nich jsme spolupředkládali i my. Ve hře bylo odebrání pověřovacích listin, nebo odebráni hlasovacích práv na různě dlouhé období. Nakonec plénem prošlo jen omezení účasti ve vrcholných orgánech a odebrání hlasovacích práv do dubnového pléna, kde bude situace znovu vyhodnocena podle aktuálního vývoje ukrajinsko-ruského konfliktu. Monitoringem byla pověřena naše kolegyně z ANO Kristýna Zielenková, která do té doby navštíví opakovaně jak samotnou oblast konfliktu, tak vrcholné ukrajinské i ruské orgány a naše delegace tak bude mít před rozhodováním informace tzv. ,, z první ruky“.

Další rezoluce se týkaly jak pařížských teroristických útoků tak i agrese , násilí a diskriminace z náboženských důvodů v ostatních regionech.

Rada Evropy volá po jednotném postupu a spolupráci v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Osobně jsem velmi ráda , že sociální výbor Rady Evropy projednal návrh rezoluce o nedůvodném odebírání dětí z originálních rodin a naopak předčasném navracení dětí zpět do prostředí, kde byly vystaveny týrání, či sexuálnímu zneužívání. Bohužel s oběma extremy se rodiče i děti setkávají a proto velmi vítám, že na dubnovém plénu bude tomuto tématu věnována pozornost a snad se podaří i sjednotit postupy sociálně – právní ochrany dětí, dosud v jednotlivých členských státech tak rozdílné. Jak jsme svědky napr. v kauze tzv.,,norských“ dětí mohou tyto případy končit až výměnou diplomatických nót a napětím mezinárodních vztahů.

Rozhodně nás tedy v dubnu čeká opět mnoho práce a bude nutné se na ni velmi dobře připravit !